Patrik Schoupal

T-VEC. Herpetický virus jako zabiják rakoviny?

17. 06. 2015 18:43:33
Článek předloží základní informace o novém experimentálním léku na rakoviny T-VEC, který je upravenou verzí viru, který způsobuje opary. Další články na www.alternativnicesta.cz

Vědecký výzkum léčby rakovin jde mnoha různými směry. Dost času se promrhalo vývojem cytostatik, což jsou látky, které jsou toxické vůči lidským buňkám. Organismus pacienta je přiotráven a vědec doufá, že to pacient přežije déle než jeho nemoc; resp. že jeho zdravé buňky to přežijí déle než buňky rakovinové. To je chemoterapeutická léčba.
Nový směr výzkumu už jde jinou, novou cestou, a nazývá se imunoterapie. To je celá škála postupů, které se snaží napomoci přirozené lidské imunitě tím, že ovlivňují chování imunitních jednotek v našem těle.

Co tak ale využít služeb organismu, který v evoluci prokázal ohromnou schopnost přežít a přizpůsobit se? Organismu, který je často schopen porazit i celý propracovaný systém lidské imunity? Organismu, se kterým člověk svádí urputný boj po celou dobu své existence..

Co takhle léčit rakovinu virem?

Tímto směrem jde výzkum firmy AMGEN a léku s názvem Talimogene Laherparepvec, kterému se zkráceně říká T-VEC (a předtím byl znám též jako OncoVEX). Jde o geneticky upravený herpes virus, který u člověka způsobuje opary. Herpetické viry se vyvíjely miliony let a první hominidy začaly trápit už možná před 6 miliony lety. Od té doby se virus značně vyvinul a zdokonalil. Dnes je schopen infikovat člověka a v jeho těle i po léčbě přežít v pasivním stavu celý jeho život a trpělivě čekat na další příležitost, kdy bude imunita hostitele oslabena a on bude moci vyjít z úkrytu a znovu udeřit. Virus během své evoluce vyvinul hned několik důmyslných technik jak se vyhnout lidskému imunitnímu systému, jak se učinit neviditelným a schovat se před lymfocyty.

Co kdybychom byli schopni takto evolučně dokonalý organismus ovládnout a přeprogramovat ho k útoku na rakovinové buňky? Právě tohle T-VEC dokáže. T-VEC je upravený herpetický virus, který cíleně napadá rakovinové buňky a dokáže do nich vpíchnout svou DNA a tím přepsat jejich naprogramování.
Rakovinová buňka je vlastně původně zdravá lidská buňka, která vede stejný život jako člověk: narodí se, žije a zemře. Takto je naprogramován život člověka i život buněk. Rakovina znamená, že tento původní program v buňce je poškozen, je to jako by někdo smazal poslední řádky kódu a vymazal z programu smrt. Jako by někdo z knihy vytrhl poslední stránky a příběh tak nikdy nemůže skončit. Zdravá buňka se splaší a přepne se do programu věčného růstu. Problém je, že naše těla nejsou naprogramovány na život věčný, na věčný růst. Splašené buňky musíme zastavit dřív než nás svým růstem zabijí.

Mohli bychom vymyslet virus, který by byl schopen infikovat rakovinovou buňku a opravit její program a znovu přidat řádky se smrtí? Možná. T-VEC ale není opravárenský virus. T-VEC je zabiják. První co udělá je, že do buňky udělá otisk svého DNA, čímž zasáhne do jejího programu a ve spoustě funkcí udělá zmatek. Rakovinová buňka, aniž by o tom věděla, začne kromě sebe sama replikovat i virus. Naproti tomu zdravá buňka má systém na rozpoznávání virové infekce a v případě nákazy se buď snaží zablokovat replikaci viru nebo zvolí sebevraždu. Nádorová buňka ale nezná smrt, její podstatou je nekonečná zběsilá reprodukce, život věčný. Je to buňka egoistická, která myslí jen na sebe. Sebevražda, oběť pro dobro a záchranu celku, v jejím repertoáru chybí.

T-VEC je uměle upravený tak, že má některé funkce zablokovány. Např. nedokáže využít četné mechanismy, kterými se umí schovat před imunitním systémem, nezpůsobuje opary apod. Dá se říci, že jde o vykastrovanou verzi viru. Navíc je mu ale přidána jedna důležitá funkce. Jakmile infikuje rakovinovou buňku, spustí proces, kterým buňku donutí vylučovat GM-CSF, což je glykoprotein, který působí jako megafon, kterým se na místo přivolávají jednotky imunity, čerstvé posily do boje. Něco jako feromon, který vábí hmyz. V případě lidského těla ale k sobě vábí dendritické buňky, které když dorazí na místo, začnou vylučovat specifické antigeny, které oblast označí pro lymfocyty (T buňky). Ty pak dorazí na místo a odvedou svou čistící práci. Dendritické buňky naučí tělo rozpoznat hrozbu a učiní rakovinové buňky pro tělo viditelnými, jako by na ně připly velký blikající maják.
T-VEC tedy likviduje nádorovou buňku sám přímo, přepisem jejího DNA a tím, že se v ní začne množit a současně i nepřímo přivoláním posil v podobě jednotek lidské imunity.

A výsledek?
Jeden z výsledků předložených AMGENem ve schvalovacím řízení u FDA byl ten, že když se T-VEC injekčně vstříkl přímo do nádorových lézí, tak z 2116 takto ošetřených lézí došlo u 64,3% (1361) ke zmenšení o více než polovinu původní velikosti, a z toho u 981 lézí došlo ke kompletnímu zmizení.
T-VEC měl vliv i na léze v okolí, kde z 981 monitorovaných se o více než 50% zmenšilo 331 a z nich 212 se zcela ztratilo (link).
Nedá se prohlásit, že jde o zázračný lék, kterým se všichni pacienti s melanomem (a možná i jinými druhy rakovin) vyléčí. Výsledky klinických studií naznačují jisté šance pro část z pacientů (16,3% pacientů dosáhlo remise po dobu delší 6 měsíců) a léčba má relativně nízký výskyt nežádoucích vedlejších účinků (Kaufman, 2015; link). Ale jistě půjde v budoucnu vylepšit např. přidáním dalšího léku. A jistě jde o významný posun oproti u melanomu v podstatě nefunkční chemoterapeutické léčbě.

Schválení T-VECu bylo na konci dubna, 2015 doporučeno poradní komisí v poměru 22 hlasů pro, 1 hlas proti (link). Finální rozhodnutí americké FDA (instituce pro kontrolu léčiv a doplňků stravy) je naplánováno na 27. listopadu, 2015. Podána je i žádost o schválení v Evropě.

V léčbě melanomu došlo v posledních dvou letech k velkému posunu. Kromě T-VECu, který spojuje pasivní i aktivní působení, již byly pro léčbu v některých zemích schváleny ipilimumab (obchodní název Yervoy), kterým se dá léčit již i u nás (podmínkou je předchozí neúspěšná chemoterapeutická léčba dakarbazinem); nivolumab (obchodní název Opdivo; zatím dostupný zřejmě jen v USA a Japonsku) a pembrolizumab (obchodní název Keytruda), který je už také možno nasadit i v ČR (podmínkou je absolvování léčebné sekvence v pořadí dakarbazin, ipilimumab). Všechny tyto tři další léky spadají také do kategorie imunoterapie a léčí pasivně, ovlivněním jednotek lidské imunity, která by pak v optimálním případě sama měla dosáhnout léčebného účinku.

Autor: Patrik Schoupal | karma: 17.07 | přečteno: 1455 ×
Poslední články autora